Chorvatsko 2015

fouká tak akorát, ale stále zeslabuje. Vypadá to, že předpověď zase nesedí. Zatím jedeme na plachty a zjišťujeme, že asi bude problém s refováním hlavní plachty. Nakonec se to nějak daří, ale refovaná plachta nejde moc napnout. Dá se s ní na boční a případně zadní vítr, ale proti to asi nepůjde. No co se dá dělat, každá loď má své mouchy. Po poledni vítr téměř ustává a tak jdeme na motor. Tohle už v předpovědi nebylo vůbec. Odpoledne dojíždíme k západnímu majáku ostrova Brač a vzhledem k předpovědi, která hlásí zase silnou Bóru na noc, chceme do maríny, nebo aspoň k molu. Už z dálky je vidět jak lodě míří jedním směrem do vjezdu zálivu, kde leží Milna. Proto se rozhodujeme pro dřívější možnost zakotvení. Máme štěstí a přijíždíme včas. Jak uvidím první lodě v Maríně tak mi dochází, že tu to znám, člověk zapomíná, ale tady bylo době. Po levé straně máme Marínu Vlašku a v té se pokusíme zakotvit. Fakt v pravý čas, Jen co jsme vyvázaní na místě, tak přijíždějí další a místa se zaplňují. Po obědovečeři a sprše vyrážíme do Milny což je asi kilometr. Jdeme doplnit zásoby a podívat se po městečku. Já se jdu podívat, zda nenajdu zde uloženou kešku, kterou jsem již hledal před několika lety a nenašel. Situace se zase opakuje, buď je tak dobře schovaná a špatně zaměřená. Vzdávám a jdu za posádkou dát si pivo. Za ty ceny je to opravdu děs a Ivan to nazval “Motýlí moč”. Určitě je lepší si dát naše z plechovky, než tady hledat točené a ještě dobré.

Se soumrakem se vracíme s nákupem zpátky na loď a jako každý večer posedíme na palubě u dobrého jídla a pití. Spát jdeme celkem brzo. Ve stožárech je slyšet že fouká Bóra, ale tady je naprostý klid.

22.9.2015 - úterý - Hvar - Vela luka

Ráno se vstává poměrně brzy, už kolem 7 hodiny jsou většinou všichni vzhůru a ten kdo má službu, už chystá snídani. S toho asi nemá velkou radost jediná obyvatelka salónu Markéta, ale musela si na to postupně zvyknout. Po vydatné snídani připravujeme loď na další cestu a dnes máme v plánu dojet na Korčulu a tam někde přenocovat. Po doplnění vody vyrážíme dále na západ, počasí je slunečné a sem tam mráček. Fouká příjemný vítr a tak plachtíme a dnes nepočítáme z žádnou pauzou na koupání, protože chceme dorazit na Korčulu brzo, ať najdeme slušné kotviště. Jak už je pravidlem tak po poledni zase vítr padá a proto startujeme motor. Kolem třetí hodiny dojíždíme před zátoku na severním konci ostrova Korčula, kde je vjezd do místa Vele Luka. Míjíme ostrůvek Kaneniak a po levoboku je zátoka s kotevními bójemi. Jedeme dál s tím, že když nebude jiná možnost tak se sem vrátíme. Pomalu se blížíme a vidíme v pravé části přístavu další kotevní bóje, ale zkoušíme zajet dále do centra a to se nám vyplatí. Najednou se na břehu objeví postavička a ukazuje, že máme zajet ještě dál a tak i s trochou

 obav to zkouším. Nakonec nám podá mooring v samém centru městečka u motorových člunů. Naštěstí je i tu dost vody. Zajíždím k molu a v pohodě se vyvazujeme, troch mám obavy z ceny, ale i ta příjemně překvapí. Sice bez elektriky a vody, ale za 150 kun, v centru městečka. Provedeme očistu a povečeříme. Posádka pak vyráží na procházku městem a já 

jdu hledat zase kešku. Při výletu překonávám solidní navýšení a tak v dnešním vedru to je dost náročné, ale výhled stál za to. Odlovil jsem dvě místní krabky a se západem se vracím dolů k moři. Jdu se osprchovat a na lodi čekám, kdy se vrátí zbytek. Za chvilku se objeví a hlásí, že v hospůdce naproti mají dobré černé pivo “Tomislav” a tak nakonec s nimi ještě na jedno zajdu. Zase jeden krásný den a hlavně nás čeká klidná noc. Zítra máme v plánu projet Korčulskou trysku a navštívit hlavní město tohoto ostrova.

23.9.2015 - středa - Korčula

Ráno vyjíždíme za krásného slunečného počasí a vzhledem k tomu, že dnešní etapa není příliš dlouhá, tak zvažujeme nějakou zátoku na koupání a případně oběd. Vyplouváme ze zálivu a na moři začíná foukat slušný vítr, ale bohužel zase přesně proti nám. Nicméně vytahujeme plachty a jdeme křižovat. Dopoledne plachtíme a vítr stále zesiluje, ale pořád je to velmi příjemný jachting. Jediný problém je, že se jen velmi pomalu přibližujeme našemu cíli. Před vjezdem do trysky mezi Korčulou a Peleješacem balíme plachty a jdeme na motor. Protivítr je i v teplém počasí dost nepříjemný. Snažím se na severní straně Korčuly najít nějakou příhodnou zátočinu, kde by bylo trochu závětří a dalo se koupat. Bohužel stále nic. Buď je obsazeno, nebo není krytá na tento vítr. Po chvíli už vidíme v dáli hlavní město Korčula a tak to vypadá, že koupání nebude. Na mapě nacházím malý záliv těsně před našim cílem a vypadá to, že by to mohlo vyjít. Měním kurz a jedeme tam, snad tam nebude narváno. Míjíme skalisko s majákem, který je u vjezdu no zátoky a s radostí zjišťujeme, že se sem ještě vlezeme. Je to sice trochu větrno, ale na to koupání a jídlo to stačí. Spustíme kotvu a jdeme se koupat. Voda je na toto roční období naprosto super. Po koupání něco pojíme a vzhledem k tomu, že fouká stále více a kotva moc nedrží, tak znovu vyrážíme směr Korčula. V odpoledních hodinách míjíme pravobokem starobylé město a obeplouváme jej. Z východní strany je vjezd do maríny a to je náš cíl.  Chvilku hledáme vjezd do maríny a vypadá to, že tam bude těsno. Po vjetí za majáky, nám obsluha ukazuje kam máme zajet a chvilku přemýšlím, jestli to myslí vážně, ale bohužel myslí. Bazén je opravdu úzký, mezi špičkami lodí sotva projíždíme a to jsou ještě naskládány jako slalom. Dlouhá, krátká loď vedle sebe a naproti nim zase opačně. No v tomto větru to je to je mazec, ale po drobné kolizi z lodí naproti našeho stání to zvládáme a pro dnešek je toho dost.  Dáme něco k jídlu a vyrážíme do uliček Korčuly. Krásné město a mohu jeho návštěvu doporučit. Jen cenově je to tu trošku horší a to se týká i poplatku v maríně - zatím suverénně nejdražší. Náš pobyt se již pomalu blíží k závěru a tak večer na lodi plánuji jak to udělat ať se stihneme vrátit. Zítra nás zase čeká delší trasa a rád bych dojel na Paklenské ostrovy, ať se dokážeme v čas vrátit na výměnu posádky. Večer jdeme zase na prohlídku města a taky na pivko. Ceny jsou tu sice o dost vyšší než jinde, ale nakonec si jednoho Tomislava Dáme. Korčula je opravdu krásné starobylé město, které určitě stojí za návštěvu. Ještě se dívám, kdy bych si odlovil aspoň jednu kešku, ale vyrazím na ni asi až ráno.

24.9.2015 - čtvrtek - Palmižána

Ráno se budíme do bouřkového počasí. Kolem nás se žene jedna bouřka za druhou. V mezerách kdy neprší, vyrážím hledat kešky. Nakonec sice zmoknu, ale mám dva úlovky. V maríně to vypadá, že asi bude problém z výjezdem. Bazén je hodně úzký a navíc fouká v poryvech dost nepříjemný vítr ze severovýchodu. Zase by nám tento vítr pomohl v návrat. Sem tam už se někdo vydal a my čekáme na sousedy vlevo, ať nás trochu uvolní. Před desátou se vítr trochu uklidnil a tak vyjíždíme. V okamžiku, kdy se obvážeme, se zase zvedl vítr, ale z druhé strany, proto na poslední chvilku měním taktiku a vyjíždíme naopak, než jsme si to naplánovali. Bylo to dobré rozhodnutí a naprosto hladce vyjíždíme, jediné co nám nepřeje je počasí a vítr, který se otočil. Vypadá to, že dnes bude foukat protivítr z deštěm a nebude to asi moc příjemná plavba. Průjezd Korčulanskou tryskou byl přesně takový, Většina posádky se schovala do podpalubí a kajut a na palubě jsem zůstal já a Ivan. Občas nás přišel někdo zkontrolovat. Teplé oblečení dnes přišlo vhod. Na konci Pelejšacu uhýbám doprava a jdeme na plachty. Fouká ostrý vítr a fakt je zima, ale dojet dnes musíme. Míříme směrem na Hvar a na levoboku je vidět v dáli Sčedro. Asi dvě hodiny se snažíme na plachty přiblížit se ke Sčedru, ale naše snaha je odměněna jen velmi malou vzdáleností o kterou se přiblížíme k cíli. Když jsme se znovu přiblížili k Hvar, tak stáčím loď na skoro protivítr a jdeme na motor. Nakonec necháváme malou část kosatky, která nám uklidní loď a v tomto větru i slušně pomáhá. Nastavuji autopilota a aspoň na chvilku se snažím schovat pod promoklou stříšku. Nedá se nic dělat a musíme vydržet i tohle k tomu patří a musí se s tím počítat.  Po polední projíždíme mezi ostrovy Sčedro a Hvar, počasí se trošku umoudřilo a občas i přestává pršet. Vzhledem k počasí a provlhnutí míříme dál a chceme do maríny na Paklenských ostrovech. Hvar máme za sebou a přestalo pršet, sice je stále chladno a v mokrém to není žádná pohoda. Odpoledne dojíždíme do Palmižány a jsme opravdu rádi, že je zde sucho a dokonce se objevuje i sluníčko. Kotvíme, připravujeme jídlo a hlavně jdeme do sprchy a suchého oblečení. Po aklimatizaci, vyrážíme na obchůzku této malé mariny a ostrova Sv. Klement.  Je to jedna z nejhezčích marín a určitě se sem zase ještě vrátím. Večer trávíme na lodi u vínka a něčeho na zub. Dnes by to byl poslední večer, pokud bych já nepokračoval z druhou posádkou příští týden, tak že dnes je to před poslední večer a tak si jej užíváme.  Plánujeme cestu na zítra, a buď to bude znova Milna, ale raději chceme něco nového a v úvahu připadá ještě Rogač.

25.9.2015 - pátek - Rogač

Dnes se tedy musíme dostat co nejblíže naší domovské maríně a pokud to půjde tak natankovat naftu, ať se nemusíme zdržovat při výměně posádky zítra. Vyjíždíme s tím, že nás dnes čeká poměrně krátká trasa a pokud se počasí vybere tak snad i koupání. Nicméně, chceme natankovat a tak u benziny musíme být včas, ať nestojíme dlouhou frontu. Počasí se po včerejšku vybralo a je slunečno sem tam mráček. Fouká nám krásný boční vítr a tak jedeme směr Šolta. Dnes je to velmi pěkné plachtění, snad si Jadran řekl, že se s námi rozloučí hezky, ať se zase vrátíme. Kolem poledne se blížíme k průlivu mezi Šoltou a Bračem a je vidět, že provoz houstne. Je pátek a pro většinu lodí to znamená návrat do maríny a vrácení lodí. My nemusíme spěchat a snad jen tankování nás popohání dál. Rozhodujeme se nejet do Milny na Brači, ale zkusit doplout do Rogače, kde je také čerpací stanice. Po průjezdu kanálem ještě chvíli plachtáme a pak když vidíme, jak lodi míří do Milny a také asi do Rogače se rozhodneme také pro zajištění noclehu a nafty. Míříme k Rogači a nejsme sami. Už při vjezdu do zálivu vidíme tlačenici lodí. Místo toho, abychom stáli tu frontu a tlačili se na tankování, jdeme se vyvázat na molo, které je kousek za benzinkou a čekání strávíme na břehu a případně koupáním. Zajíždíme k již vyvázané lodi a nikde nikdo, kdo by nám podal mooring. Tak si na druhý nájezd jeden podáme sami a bohužel ten špatný, což za okamžik zjišťujeme. Při couvání se nám tenký konec namotal na šroub a tak je o práci postaráno. Vyvážeme loď a Lumír a já jdeme pod loď a uvolňujeme šroub. Naštěstí to šlo poměrně hladce a nic se nepoškodilo. Svážeme konce a necháme mooring osudu. Pak se objevil správce přístavu a dívá se, kde stojíme, a říká, ať si vezmeme jiný mooring, protože ten je krátký a neleží na dně. No už jsme mu neříkali, že to víme taky. Posádka se zase různě rozprchla po přístavu, někdo se šel koupat, někdo na kafe a užívali jsme si poslední podvečer. Na čerpačce byla ale stále plno a tak jsem šel zjistit, kdy otevírají a že to necháme na ráno. Se setměním k benzínce přijel velký trajekt a začal tankovat a tím to bylo rozhodnuto, tankujeme ráno.  Dnešní poslední společný večer na lodi zase trávíme na palubě u vína a dojídání zásob. Je hezký večer a tak to tu ubíhá rychle. Je škoda, že zítra se už loučíme.  

26.9.2015 - sobota - Kaštela - Rogač

Noc byla klidná a probouzíme se do celkem krásného dne s mraky. Naproti lodi, přes cestu se otevřela malá prodejna s pečivem a tak na snídani bude čerstvé. Skočíme se umýt na místní sprchy, pojíme a jak čerpačka otevře tak jsme u ní. Opravdu to byla lepší volba nechat to na ráno. Po doplnění cca 50 litrů vyrážíme ke Kaštelům, kde na mne dnes bude čekat nová posádka. Fouká předoboční vítr a loď jede krásně na plachty. Dnes nás asi nic mimořádného nečeká a v maríně chci být kolem desáté hodiny. Aspoň tak to bylo domluveno, ať se tam moc nezdržujeme a hned vyrážíme na další plavbu. V úžině mezi poloostrovem Čiovo a Marian se vítr mění již v protivítr a tak jdeme na motor a poslední kousek dojíždíme. Do maríny, kde je už zmatek doplováme něco málo po desáté a hned si nás obsluha navádí na plovoucí molo. Domlouvám se, že jen vystřídáme posádku a jedeme dál a že se zdržím max 2 až 3 hodiny. Posádka se mi balí a strašně spěchají, naplánovali si totiž ještě výlet po Chorvatsku. Původně jsem chtěl, aby se setkali všichni společně, ale situace se mění každým okamžikem. Z nové posádky tu ještě nikdo není a tak se loučíme a já se chystám připravit loď na další týden. Trochu to tu chci uklidit a přestěhovat se do jiné kajuty. Jak jsem začal vyplachovat koupelny tak mi začal zvonit telefon a první člen (Tomáš) nové posádky je tu. Navedl jsem ho na loď a pak už se to začalo sypat. Naložili jsme postupně další členy a zásoby. Nalodění a ostatní přípravy trvaly trochu déle, než jsem předpokládal. Ale nakonec po 13 hodině opouštíme marínu a s větrem v zádech vyjíždíme mezi Chorvatské ostrovy. Dnes se na noc vrátíme do Rogače, kde se posádka zabydlí a tím pádem máme i čas na trochu jachtingu. Tohle rozhodnutí mě stálo i originální čepici, která při jednom z poryvů zmizela v moři. Ale stálo to za to. Odpoledne dojíždíme do Rogače, kde se již vyhýbáme špatnému mooringu a kotvíme. Někteří se jdou koupat naproti na pláž a někdo se zabydluje na lodi. Ještě za světla vyrážíme všichni na procházku na kopec, který je nad přístavem a jedním z cílů je zase odlov kešky. Procházka super, stejně tak panorama, ale keška nikde. Jak jsem později zjistil, byla podceněna příprava, keška byla nalezena druhý den ráno. Se západem slunce se vracíme na loď. Dáme si něco dobrého k jídlu a hlavně k pití. Naplánujeme si cestu na zítra, ale vzhledem k předpovědí to určitě nebude cesta na Palagružu jak jsem měl původně v představě. Sedíme na palubě a kecáme, najednou 

si všimnu, že ve svahu před domkem roste obrovský kaktus a na něm jsou rozvinuté květy velikostí malých talířů. Je to nádhera a škoda, že není více světla. Jen mě zaráží jak to, že jsem si jich nevšiml už včera.

Změna posádky

27.9.2015 - neděle - Brač - Smrka - Lucice

Ráno vstáváme brzo a vítá nás vycházející slunce a na obloze pár mraku. Tak snad bude hezky. Vyrážím k prodejci pečiva, ať máme na snídani čerstvé a už je mi jasné proč jsem ten kvetoucí kaktus neviděl. Z východem slunce se totiž květy zavřely. Škoda na fotce by to určitě vypadalo moc hezky. Nakoupím pečivo a jdu se podívat, jestli už jsou všichni vzhůru. No všichni ne, ale ti důležití už ano. Posnídáme a doplníme vodu a vyplouváme. Dnes pohodová plavba směrem na jižní stranu Brače a pak se uvidí. Chceme se podívat na ponorkové silo v zátoce Smrka. Asi za dvě hodiny jsme v úžině mezi Bračem a Šoltou a počasí a vítr nám opravdu přeje. Po projetí loďmi nacpanou úžinou to stáčíme doleva směrem na východ a vítr jde proti nám, vzhledem k tomu, že k cíli máme už jen kousek tak jdeme na motor a napřed omrkneme možnosti kotvení. Zkoušíme zajet do zátoky Lucice, kde by měly být kotevní bóje a dobrá ochrana před větry. Už při vjezdu se nám tu líbí, ale určitě pojedeme ještě dál, a když tak se vrátíme. Bójí je tu dost a už se k nám hrne motorový člun a chce nás vyvazovat. Domlouváme se, že se sem vrátíme za 2 - 3 hodiny a jestli nám podrží jednu bóji. Vše dohodnuto a tak se otáčíme, jedeme se ještě podívat, jak to vypadá u ponorkového sila. Je to kousek, tak volíme cestu kolem pobřeží, je tu hodně rybářů a jsou tady tuňákové sádky, je vidět jak rybaří krmí a sypou do vody hromady granulí. Cestou ještě projíždíme velkým hejnem racků, kteří se sem stáhly za rybářskými čluny a hodují na zbytcích. Jak projíždíme tak se ptáci zvedají a vzápětí zase přistávají na hladině za námi a jsou jich stovky. Připlouváme do zátoky Smrka a v dálce vidím na břehu domeček, na který někteří často vzpomínají, hlavně na velkou mandloň opodál. Projíždíme kolem a vzhledem k tomu, že u vjezdu je již obsazeno děláme par záběrů a vyrážíme se podívat, jestli nám správce opravdu nechal volnou bójku. Za chvilku už podruhé vplouváme do Ústí široké zátoky a už se k nám žene motorový člun, aby nás odlovil. Je to sice jiný človíček, ale ví o nás a vede nás na bójku. Pomůže nám s uvázáním a už jede lovit další klienty. Domorodci tu mají z jachtingu asi dost dobrý kšeft. Je nádherné slunečné odpoledne a tak spouštíme schůdky a jdeme se koupat a potápět. Je tu nádherná voda a celkem klid. Podvečer trávíme už klasicky jako vždy, jen s tím rozdílem, že nemůžeme suchou nohou na břeh. Ale zase je tu klid a bude se dobře spát. V noci se trochu rozfoukala Bóra, nicméně nás to jen decentně houpalo.

28.9.2015 - pondělí - Sv. Klement - Palmižána

Ráno vstáváme a pomalu se začínáme chystat na další cestu. Protože předpovědí nejsou pořád nic moc, tak zatím míříme k západní části Hvaru a předpokládáme, že moc strávíme někde na Hvaru, nebo Paklenských ostrovech. Vzhledem k tomu, že minulá noc byla na bojce, tak by to zase chtěl pevnou zem. Mezi ostrovy fouká zase Bóra, ale není to nepříjemné. Krásně nás to žene na Paklenské ostrovy a tak se rozhodujeme pro objetí Sv. Klemetu a pokus zakotvit v Palmižáně. Projíždíme mezi ostrůvky Veli Vodnjak a Paržanj a pomalu jedeme kolem pobřeží ostrova Sv. Klement. Míříme do zátoky Luka Soline, která je za ostrovem Dobri. Pomalu proplouváme a jen pozorujeme pobřeží a někteří vzpomínají na to, kdy jsme tu kotvili a koupali se. Obeplujeme celou zátoku a míříme do jedné z nejnavštěvovanějších zátok ostrova Vinogradiště. Máme v úmyslu se tu také jen podívat a pak dokončit obeplutí souostroví. Zátoka je už nyní narvaná loďmi všech velikostí. Většinou jsou na bójkách a kotvách. Kotvení na mole tu není možné. Obdivuji vyvázání velkých motorových lodí v západní části. Tyto kolosy jsou přídí na bójce a záď mají vyvázanou na břehu několik desítek metrů dlouhými lany. Je jen škoda, že i tady v přírodní rezervaci se takové kolosy vyvazují na stromy. Asi to těm stromům moc neprospívá. Pomalu obeplouváme lodě, otáčíme se a jedeme dál za svým cílem. Proplouváme dále kolem pobřeží otrovů Sv. Klement, Borovac, Mlin, Martinkovac, Jerolim, za kterým to stáčíme zpět mezi Hvar a Pakleny. Po pravoboku máme Maják na ostrůvku Pokonji Dol. Vjíždíme do velmi hustého lodního provozu, ale do velmi příznivého větru. Zjišťujeme, že máme ještě čas a počasí je opravdu velmi příznivé na to aby ji i lajci zkusili, jak jezdí loď na plachty. Stavíme loď proti větru a plachty jdou ven. Nádherně fouká a loď poslouchá velmi dobře. Postupně si z lodí vyzkoušeli jezdit všichni, kdo o to stáli a bylo to fakt super. Jen musíme dávat pozor poměrně hustý lodní provoz, ale to celkem není problém. Jezdíme až do chvíle, kdy se začínají sbíhat lodě směrem ke vjezdu do maríny. Balíme a jedeme na molo. Je ještě poměrně brzy, ale dnes chceme být na břehu a tak plánujeme, že pokud to vyjde tak jdeme přes kopec na koupání do Vinogradiště. Zatím je na mole dost místa, ale pomalu se zaplňuje. Obsluha nás navádí poměrně dost do vnitřního prostoru, ale aspoň to nebudeme mít daleko na pevninu. Jsme vyvázáni a můžeme spokojeně relaxovat. Ještě než vyrazíme na koupání tak se pokusíme zajistit pečivo, což tady bude problém. Je tu jen jeden obchod a ten zásobuji asi ráno. Nakonec objevíme jeden bílý chleba, sice je prý včerejší a nejdražší co jsme kupovali, ale je. Bohužel až později zjišťujeme, že je taky plesnivý. No asi tam byl déle než od včerejška. Budeme krmit racky. Vyrážíme na koupání, což je přes kopec asi půl kilometru a cesta vede napřed borovicovým hájem, ale pak přechází v nádhernou botanickou zahradou tvořenou kaktusy všeho druhu. Najdeme si místečko na oblázkové pláži a užíváme si moře a zapadajícího sluníčka. Po západu se rychle vracíme zpátky, bez sluníčka už tak teplo není. Marína je plná k prasknutí, přijely lodi z nějaké velké regaty, která tu má asi zakončení. Jdeme si prohlédnou lodě z regaty, a zjišťujeme, že se jedná o B46 z Harminy na Murteru, na kterých se jezdí naše Velikonoční regata. Snad se na některé z nich někdy taky svezeme.

29.9.2015 - úterý - Korčula - Vela luka

Ráno nás vítá zase celkem hezké počasí a tak po snídani a doplnění vody do lodi se loučíme s krásnou marinou a míříme na další ostrov. Dnes navštívíme Korčulu a dle zkušeností z minulého týdne chci zase do Vela Luka. Byla tu nejpříznivější cena a moc hezké stání na městském molu bez elektriky. Jachtáme v hezkém, sice trochu oblačném počasí a z příznivým větrem. Žádné křižovaní a držíme téměř přímý kurz na západní stranu ostrova. Moře je klidné a loď krásně jede. Dnes nás asi nečeká nic překvapivého a tak se někteří těší na návštěvu nového a neznámého města. Já tu byl už minulý týden a bylo to tu opravdu super. Navrhuji posádce dostat se co nejdříve na molo, ať si můžeme udělat nějakou vycházku po okolí. Všichni souhlasí a tak míříme přímo na Korčulu. Po poledni doplouváme do ústí obrovské zátoky, na jejímž konci se nachází přístav Vele Luka. Vpravo nás předjíždí trajekt a vypadá to, že chce najet rovnou na pevninu, ale v čas uhýbá do průplavu mezi ostrov Kameniak a Korčulu. Pak už jej vidíme v dálce zacouvat k molu. Do přístavu máme ještě asi 3 míle. Proplouváme kolem zátoky s bójemi na kotvení a taky to tu mohl být hezký večer, ale jedeme na městské molo.  Konečně doplouváme do přístavu a pomalu jedu podél mola a čekám, kdy mne obsluha vyzve a ukáže volné místo. Bohužel dnes nám štěstí nepřeje. Obsluhu přístavu má dnes někdo jiný a ten nás nechce přijmout, i když tam má volná místa a všechny (i lodě za námi) posílá na bóje. Moc se nám to nelíbí, ale co máme dělat, chvilku zvažujeme, jestli nezajet na bóje mimo centrum města, ale nakonec město vítězí. Uvazujeme se na vybranou bóji blíže ke břehu a připravíme dingiho s motorem. Po zabydlení vyrážíme na obhlídku města a postupně se přepravujeme na břeh. Moc se mi nechce nechat loď na bójce bez dozoru, ale nebudu dlouho pryč a snad se nic nestane. Počasí je klidné. Člun uvazujeme na břehu a jdeme se podívat po městě a do hospůdky na pivo, kde už jsme si dávali minulý týden. Cestou něco nakoupíme na loď a zbytek až půjdeme zpátky. Dáme jednoho Tomislava a posedíme ve stínu příjemné hospůdky.  I po sezóně to tu stále celkem žije, nedovedu si představit, jak to tu vypadá v létě. Musí tu být hlava na hlavě a jsme moc rádi, že jezdíme na podzim. Fakt si tu atmosféru člověk užije více. Vyrážíme dál a já se s částí posádky pomalu vracím, přece jenom nechat loď bez dozoru asi není dobré. Cestou ještě dokoupíme nějakou zeleninu a něco k pití. Když přicházíme k lodí, tak můžeme pozorovat přisávající hydroplán, škoda, že je daleko a proti slunci. Fotka nebude nic moc.  Se setměním se vrací i zbytek posádky a přináší úlovek v podobě láhvových Tomislavů z obchodu. Cena je tím pádem zajímavější. Večer trávíme na lodi (ono ani nic jiného nezbývá), a kecáme. Zítra uvidíme, jaké bude počasí, ale asi zajedeme na Vis. Noc naprosto klidná a loď nás nádherně houpala.

30.9.2015 - středa - Vis - Lučka

Ráno se vstává do klidného moře a asi opravdu bude krásný den. Část posádky ještě spí a tak vyrážíme na člunu pro čerstvé pečivo ke snídani. Tentokrát jdeme podél pobřeží až do samotného centra. Jdeme se podívat na rybí trh, ale už tam nic moc není. Nakoupíme chleba a jedeme zpátky. Posádka už se probouzí a chystáme bohatou snídani. Pak uklidíme a vyrážíme ven ze zálivu. Začíná foukat a pro cestu na Vis dokonce příznivý vítr. Je rozhodnuto, jedeme na Vis. Využíváme naplno vítr, který nás žene, a někteří se sluní na podzimním sluníčku. Cesta ubíhá pomalu, ale je pohodová. Po polední dojíždíme k severovýchodnímu pobřeží ostrova Vis. Všude jsou vidět pozůstatky vojenských staveb. Vis byl mnoho let vojenskou oblastí a pro turisty nedostupný. Vplouváme do obrovské zátoky, na jejímž konci je molo ve vesničce Lučka, kde jsem již před lety kotvil a tak o tom zase uvažuji. Vzhledem k tomu, že máme čas, zastavujeme na vodě a jdeme se koupat. Sluníčko svítí a voda je super. Jak se vyblbneme ve vodě a dáme sprchu, tak zamířím směrem k molu. Už se tam začínají sjíždět další lodě a tak ať máme místo. Nakonec kotvíme druzí a a po drobné kolizi s již vyvázanou lodí šťastně zajíždíme také. Do večera se molo zaplnilo celé. Jdeme vyřešit platbu a bohužel nás nemile překvapí cena Za městské molo sice z elektrikou a vodou stejně jako za marínu. A to jsou toalety cca 15 minut pěšky do centra. No super. Nakonec vyrážíme na procházku a lov Keší. To jsem ještě netušil, že se zrodí další Keškaři. Cestou jdeme pro první keš a po dlouhém hledání nalézáme, no a tak je to i u druhé. Do logu se píšu jen já, ale to se změní ještě dnes. Dojdeme do centra, kde má cele molo k dispozici mooringy, které tu v roce 2011 nebyly. Škoda tady bychom to měli aspoň blíž k toaletám a sprchám. Ale zase na druhou stranu by tu nebyl klid. Městečko žije skoro jako v plné sezóně. Jdeme dál a mám v plánu navštívit ještě jednu kešku a ta je na druhé straně za městem. Jdeme dál a u vykopávek nacházíme dnes třetí krabičku. Čtvrtou, která je na místním hřbitově už mám, ale ostatní ji chtějí najít a tak jdeme dál. Samozřejmě ji také nalézáme. Cestou zpátky obdivujeme západ slunce, dáváme si zmrzlinu a obhlížíme stánky. Po návratu si zapisuji Logy z kešek a Michal si vytvořil svůj profil a a vyráží se dodatečně zapsat do krabiček. Večer si jdeme chvilku sednou do malého baru kousek od lodi a i když jsou ty ceny krkolomné, dáme si něco k pití. Zbytek si dáme zase na lodi z vlastních zásob. Ráno nás čeká návrat někam blízko k domovské maríně, náš pobyt se tu krátí. Já bych rád dojel na ostrov Brač do mariny Vlaška. Ta byla cenově nejdostupnější a Milna je krásná. Navíc tam je keška, kterou jsem hledal už dvakrát a nic.

1.10.2015 - čtvrtek - Brač - Milna - Marína Vlaška

Ráno vstáváme postupně, jak to komu vyhovuje a jde se na chleba. Je klid, ale na moři to vypadá, že bude foukat. Posnídáme, doplníme tekutiny do lodi a jedeme. Cestou se chceme ještě stavit u ponorkového sila a jen se na něj podívat. Vjíždíme ze zákrytu pevniny a začíná se do nás opírat svěží Bóra. Zatáčím směrem k bunkru a pokoušíme se zajet co nejblíže, u vjezdu stojí plachetnice a vzhledem k velkým vlnám a sílícímu větru musíme vzdát. Už tak v úzkém kanále je otáčení nebezpečné. Obrat se povedl a nastavujeme kurz na Brač. Dnes to asi nebude taková pohoda, je pod mrakem a pojedeme proti severovýchodnímu větru. Loď skáče na vlnách a motor má co dělat. Zkoušíme vytáhnout kousek z hlavní plachty, ale nedaří se ji na ráhnu zrefovat a napnout. Prostě do tohoto větru je plachta naprosto nevhodná. Pro stabilizaci vytahuji aspoň kousek z kosatky a to celkem pomohlo. Nastavuji kurz k Brači tak, aby loď brala aspoň trochu předoboční vítr do kostky a plujeme na naše předposlední kotviště.

Plavba je dnes náročnější a únavnější ale jinak si na ten týden zatím nemůžeme stěžovat. Po poledni se vítr trochu uklidnil, ale stále je proti nám a blížíme se k průjezdu mezi Bračem a Šoltou. Vzhledem k velkému počtu lodí ve zúženém prostoru musíme dávat pozor ať se z někým nestřetneme. Míjíme maják na Brači a pomalu zatáčíme do zátoky k Milně, Chceme natankovat loď, ať máme zítra už pokoj. Ale už podle počtu lodí, které míří do zátoky se obávám, že fronta bude velká. Bohužel se to potvrdilo a tak měníme taktiku a to buď natankujeme večer, pokud fronta povolí, nebo zítra ráno před odjezdem. Proto zatáčíme do maríny Vlaška, která je naproti přes plavební kanál. Marína je zatím poměrně prázdná a tak nás obsluha navádí na stání blízko břehu, hned vedle většího motorového člunu. Ani mne nenapadlo kontrolovat hloubku a nechal jsem se navést a po vyvázání jsem se trochu zděsil pod kýlem nám 30 cm. Snad nebude odliv jako při úplňku minulý týden. Doufám, že v marině pracují lidé se zkušenostmi a vědí, jak velkou loď mohou kam postavit. Za chvilku se vedle nás vyvazuje polská posádka s velkou Bavárii a nám je jasné, že na benzínku se dnes zaručeně nedostaneme. Provedeme hygienu, dáme se do gala a vyrážíme na procházku do Milny. Cílem je keška a nákup potravin a nějakého pití na večer. Cestou si dáme zmrzlinu a jdeme skoro všichni hledat kešku. Po asi hodině hledání to někteří vzdali a zbytek stále hledá. Bohužel zase nic. Jen ztráta času. Jsem tu už po třetí a keška stále odolává. Podle mne máme smůlu a je zase fuč. Vzdáváme a jdeme nakoupit, než nám zavřou. Cestou se stavíme do soukromého vinařství a po ochutnání kupujeme domácí víno na večer. Paní nám dá ochutnat ještě bílý Prošek a ten je opravdu super, ale nakonec vzhledem k ceně jej neberme. Později mne to mrzelo. Už za tmy se, vracíme na loď, otevíráme si víno a dojídáme domácí zásoby. Zítra nás čeká poslední plavba a balení.

2.10.2015 - pátek - Marína Kaštela

Ráno posnídáme jako vždy, doplníme loď a bohužel čekáme na sousední loď, ať se nám lépe vyjíždí. Nakonec se rozhodneme pro výjezd i tak, protože u čerpačky se začínají sjíždět lodě. Je to trošku náročnější, ale podařilo se bez úrazu. Přejíždíme kanál a jedeme tankovat naftu. Bohužel už je před námi asi 12 lodí a jedna velká replika historické plachetnice. Nakonec ve frontě a tlačenic strávíme skoro dvě hodiny. Doplněno a lodní kasa je téměř prázdná. Jedeme ještě na obhlídku, případně koupání do zátoky Bobovišča, kde je prý úžasné kotvení i koupání. Vplouváme úzkým kanálem do zátoky a je to tu fakt moc hezké. Kotvení je tu sice na bójích a vyvázání na břeh, ale jinak úžasné prostředí. Na břehu jsou chaty a domky rekreantů a rybářů a celá zátoka je fakt nádherná. My jen proplujeme a jdeme na se podívat po nějakém hezkém místu na koupačku. Při výjezdu ze zátoky po levé straně kotví dvě plachetnice, tak to zkusíme, jestli se vejdeme mezi ně. Pomalu vjíždíme mezi ně a patřičné vzdálenosti spouštíme kotvu. Je to sice natěsno, ale vypadá to, že to bude v pohodě držet. Až poté zjišťujeme, že obě lodi jsou také s českou posádkou. Jdeme do vody a užít si poslední den moře. Voda je fantastická a vůbec se nám nechce vracet zpátky na pevninu a domů. Mezítím se obě české plachetnice opouštějí zátoku a zůstáváme sami. Ale budeme muset také vyrazit na posledních asi 13 mil do Kaštelů. Vyplouváme a za hranou ostrova zkoušíme plachty. Fouká zadní vítr a tak trénujeme motýla. Chvilku to jde, ale pak se začíná vítr stáčet a je to už spíše boční a tak měníme nastavení a jedeme pomalu k cíli. Dnes je na vodě opravdu patrno, že končí týden a charteroví plachetnice míří do svých marín. Asi bude pěkná tlačenice. Před Čiovem balíme plachty a jedeme už na motor. Vítr se otočil a zase začíná Bóra. Do maríny dojíždíme a vzhledem k sílícímu větru už nic neřešíme a snažíme se dostat na molo. Bohužel obsluha nás musela trochu potrápit a nechala nás v bazénu cvičit a vyvazovali lodě, co přijely za námi, ale asi lépe platily. Nakonec došlo i na nás, ale ukazuje nám malé místečko vpředu mezi katamarány. No co se dá dělat, už jsem musel zacouvat i do horších mezer. V pohodě zajíždím a letos naposledy vyvazujeme loď. Pomalu začínáme balit a chystat se na předání lodi. Opět se projevila dochvilnost obsluhy. Po přistání se za námi stavil přebírající s tím, že přijde za 30min. Těch třicet minut trvalo asi 3 hodiny. Naštěstí přebírka byla naprosto super. Jen pár otázek a vše bylo hotovo. Využíváme služeb maríny a musíme se po týdnu zase zcivilizovat. Večer odevzdám papíry a mobil k lodi a tím je vše uzavřeno. Loučíme se s chartrovkou Noa jachting a vřele ji můžu všem doporučit. Servis na úrovni. Večer posedíme na lodi, dojíme a dopijeme zásoby a polosbalení jdeme spát. Máme poslední noc na vodě s houpáním. Pak nás už čeká jen cesta a zase stereotyp. Ráno odjíždíme.

3.10.2015 - Domů

Ráno vyklízíme loď a čekáme na přistavení auta, které parkovalo u našich známých v Kaštelech. Po 9 hodině přijíždí Mario s autem a já s Tomášem nasedáme a jedeme pro druhé auto. Zbytek zatím vyklízí zbytky na lodi a vynáší zavazadla. Po příjezdu zpět, nás zase místní honí, že zde nemůžeme stát a tak rychle naskládáme auta a odjíždíme k místnímu obchodu. Jdeme nakoupit dárky apod. Pak se loučíme z druhou polovinou posádky a my ještě jedeme na krátkou návštěvu na Čiovo k našim známým. Pak už nás čeká jen nezáživná cesta domů.

Tak to je vše a snad zase příště něco vznikne.