Atény 2014 - plavba po zálivu

Pátek 26.9.2014

Odlétáme z Prahy směr Atény. Našim cílem je Marína Kalamaki a hlavně loď na které strávíme týden života. Let máme s mezipřistáním v Bělehradě a první část cesty podstupujeme v malém turbovrtulovém letadle asi pro 70 cestujících. Vzhledem k tomu, že asi většina z nás poprvé, tak z něj máme trochu strach. 

Ale let probíhal naprosto perfektně a dokonce i v tak malém stroji bylo dostatek místa a pohodlí. Velmi mile nás překvapil servis na palubě, protože i když se jednalo o nízkonákladovou společnost, tak občerstvení bylo v obou letech. 

Mezipřistání a přestup v Bělehradě byl také bez větších problémů a dále pokračujeme Airbusem do Atén. Po přistání v Aténách nastává trochu zmatek v tom, jak se dopravit do hotelu, který jsme si objednali již z domu. Valná část odjíždí taxíky a na nás zbyla cesta autobusem. 

Nakonec je cesta autobusem celkem v pohodě, až na to, že jsme vystoupili o dost dříve, než bylo nutné a tak se musíme vydat dále po svých.  V podvečer dorážíme do hotelu Sparta Team v centru Atén a nevycházíme z údivu. Hotel byl sice levný a jen na jednu noc, ale zaručeně by takovýto hotel u nás nemohl existovat. Na to, že je hotel prakticky v centru Atén, tak úroveň hotelu a hlavně i čtvrti, ve které se nachází je katastrofální.  Nic méně po cestě jsme unaveni a tak si dáme sprchu a na chvilku vyrážíme ven do ulic. Z prostředí je nám sice hodně špatně, ale nakonec nacházíme malou tavernu v celkem slušném prostředí a tak si dáme gyros, souvlaki a něco k pití a je nám celkem fajn.  Po krátkém posezení na nás dopadá únava a tak se vracíme do hotelu a jdeme spát s tím, že ráno vyrazíme na památky a někdo již do maríny přebírat loď.

Sobota 27.9.2014

Ráno vyrážíme hromadně najít nějakou kavárničku na snídani a daří se nám ji nalézt nedaleko našeho hotelu.  Domlouváme se,  jak to bude dnes s prohlídkou Atén a přebíráním lodi. Kapitáni plus jeden člen posádky pojedou do maríny a zbytek má volno k prohlídce památek.

Tak že za chvíli vyrážím směr pobřeží a marína Kalamaki. Jedeme tramvají a děláme průzkum pro ostatní, kde mají vystoupit.

V Maríně panuje jako každou sobotu zmatek a chaos. Podařilo se nám vyřídit papírově loď poměrně brzo, ale zato nám je s kolegou prohodili. Tak že zase komplikace. Nová návštěva kanceláře a dořešit problém.  Kolem 12. hodiny máme vše vyřešeno a již jen čekáme na přebírku lodi. Ujímá se nás jeden z předávajících a jdeme si prohlédnout stav našeho plavidla. 

Předávka byla hodně důkladná a na to jsem již nebyl z minulosti zvyklý a mělo mi to něco naznačit, ale to proberu až na konci.  Loď byla celkem v dobrém stavu a až na pár žárovek a pár drobných nedostatků byla na týden naše. Tak že u nás nastalo nalodění posádky a tak jsem šel zjistit jak je na tom Karel s 

druhou lodí.  My jsme sice mohli klidně vyrazit na plavbu, ale Karel neměl ještě přebranou loď a po palubě pobíhali mechanici. A tak bylo rozhodnuto, že vyjedeme až zítra a večer si ještě ujasníme kam. Předpověď počasí nám na naši původní trasu vůbec nepřála a na Kykladách byl hlášen vítr kolem 9 Bft. Což na nás nebylo. Večer se domlouváme, že pojedeme pouze kratší etapy a to  raději v krytu pobřeží. Večerní pobyt na lodi v maríně má taky své kouzlo.  Stovky lan a stožárů umí ve větru opravdu fantastický koncert. Kdo to nezažil, tak si to asi nepředstaví.  Večer sedíme na lodi a popíjíme a chystáme se na ranní vyplutí.

Neděle 28.9.2014

Ráno se budíme do hezkého a větrného počasí. Posnídáme, doplníme vodu a ostatní potřebné a chystáme se vyrazit. Vítr nám fouká zprava na záď a to v našem postavení není moc dobré. Odvazujeme a pokoušíme se o vyplutí z pozice. Jde to celkem dobře, ale poryv větru nás začíná moc stáčet a tak se to snažím vyrovnat, ale najednou ztichne motor. Stalo se to, čeho jsem se nejvíce obával a to asi 8 metrů od mola  namotáváme mooring a zůstáváme na něm stát. Pomocí lidí na ostatních lodích a na molu se snažíme stáhnout loď zpátky, ale asi 1,5 m od mola to už nejde, držíme na mooringovém laně, které je namotané na šroubu. Nejmladší členka posádky vyskakuje na molo a jde do kanceláře zajistit pomoc. Tam se údajně ani nedivili a potápěče vyslali hned, jako by to bylo na denním pořádku a podle stavu mooringu tomu tak asi bude. Potápěč přijel cca do půl hodinky a hned se dal do práce, za 10 minut loď uvolnil a my jsme se stáhli zpět na molo a vyvázali se. Tak to jsme moc dobře nezačali a nakonec se rozhodujeme vzhledem k sílícímu větru zůstat ještě dnes v maríně a vyrazit až v pondělí ráno. Zkoušíme se spojit s naší druhou lodí, které se z pozice podařilo vyjet a vysvětlit jim co se stalo. Domlouváme se, že Karel se již vracet nebude a že vyráží na jihovýchod k ostrovu Aegina a zkusí najít kotviště. Posádka vyráží na prohlídku Akropolis a památek a je nadšená. Já zůstávám v maríně a ještě překontroluji loď. K večeru se jednotlivci i skupinky vrátili z prohlídky památek a vzhledem k tomu, že byl mezinárodní den památek tak vše viděli dokonce zdarma. No nakonec celkem úspěšný den.  Povečeříme, posedíme a jdeme spát s tím, že ráno brzy vyjíždíme a musíme dojet naši druhou loď.

Pondělí 29.9.2014

Ráno opět krásný den a větrno. Už v maríně fouká 2 - 3 Bft . Vstáváme brzy, rychle umýt a vykonat ostatní potřeby a jedeme.  S Karlem se domlouváme telefonicky, a prvotní cíl je malý přístav Korfos, kde se snad sejdeme. Vyplutí proběhlo bez problémů, jen jsme se při vytahování moorigu přesvědčili, že opravdu mají v bazénech dost velký nepořádek v lanech. Přes ten náš, který ještě ke všemu nesměřoval tam, kam by měl, bylo přeházeno několik dalších. Asi je to spíš zázrak vyjet a nechytit se. Vyjíždíme kolem majáků a nabíráme směr jihozápad na severovýchodní cíp ostrova Aegina. Fouká nám krásný zadoboční vítr a loď velmi pěkně pluje a drží směr. Stále máme strach, kdy přijdou ty silné větry, o kterých se zmiňovala předpověď, ale nic. Foukalo tak maximálně do 5 Bft a to jen občas. Spíše jsme kolem poledne museli bojovat se slabým větrem a tak vzhledem k tomu, že jsme potřebovali dohnat čas, přišel na řadu i motor. Když jsme míjeli severovýchodní cíp Aeginy zkoušeli jsme se spojit z druhou lodí, ale vysílačka mlčela. Tak přišel na řadu zase telefon a upřesnění naší cílové stanice. Dnes budeme nocovat na Methaně, což je sice dál, než jsme původně plánovali, ale vzhledem k počasí je to super nápad.   Nabíráme tedy kurz k Methaně a stále se rozhlížíme po naší druhé lodi, ale stále se nevidíme. Na palubě vládne celkem pohodová atmosféra, a jelikož je plavba klidná tak si dopřejeme i svačinku. Když se blížíme k Methaně snažíme se kontaktovat přes VHF Karla, ale stále marně. Máme obavy, že se nesejdeme, pomalu dojíždíme k Methaně a míjíme městské molo, kde kotví pár plachetnic a bylo by tam místo, ale není vůbec kryté proti větru. Chceme se podívat do místní kryté maríny, ale v tom z vjezdu vyjíždí naše druhá loď s tím, že tam nás na jednu noc nevezmou. Na další přejezd už nemáme čas a vítr je stále silnější, tak jdeme na to městské větrné molo. Po několika manévrech se šťastně vyvazujeme zádí proti větru a doufáme, že to s večerem padne a vítr se uklidní. Vyvázání jsme poměrně dobře, ale stojíme na kraji mola.  Vyrážíme na malý výlet po nevelkém městečku a zlákal nás kostelík, který je ve svahu a je dominantou ostrova. 

Vyrážíme nahoru a za chvilku jsme u cíle. Bohužel je kostel zavřený a tak si jej prohlédneme jen z venku a nakoukneme na místní hřbitov. Před kostelem je velmi krásný výhled na moře. Pomalu se začíná stmívat a tak se vracíme k lodi a cestou ještě nakoupíme nějaké zásoby. Po příchodu vidíme, že se vedle nás se ještě vecpal nějaký Angličan a to s tím, že prý  kotvu vyhodil možná 10m před lodí a tak se mu nechytla. 

Nechal kotvu pod lodí a spoléhal, že se asi vítr neotočí a že ho udrží zadní vazáky. Na lodi byli jenom dva a naprosto v klidu se oba vydali do města. Vítr se samozřejmě začal lehce stáčet a jejich loď začala špičkou tlačit do nás a držela vlastně na naší kotvě a bylo vidět, že ji zdárně povytahuje.  Nastalo hledání posádky sousední lidi a záchrana naší kotvy.  Na druhý pokus jsme je našli na večeři. Ani nechtěli věřit, že mají nějaký problém a až jsem jim ukázal fotky, jak jejich záď naráží na molo tak asi pochopili, že to nebude OK.  I když se nám to moc nezdálo, tak nakonec si navázali lana z přídě a loď stáhli aspoň takto. Bylo to nějak vyřešeno a jen jsme se modlili, ať jim ta provizorka vydrží a neurvou se v noci. Noc byla větrná, ale nic se nepovolilo ani nepoškodilo.

Úterý 30.9.2014

Ráno to vypadá, že vítr bude nadále silný a tak se domlouváme, co podnikneme a kam vyrazíme. Původně byl v plánu Poros, což je ale zase po větru a tudíž pokud vítr zesílí, může být problém s návratem do Atén. Nakonec vyhrává pohodová plavba před adrenalinem a míříme na sever do Korfosu, kde jsem byl před devíti lety a bylo to tam moc útulné. Ještě posnídáme a loučíme se s Methanou a hodně větrným městským molem. Fouká nám boční vítr a chvílemi  je to i skoro proti větru, ale je to suprová jízda. Kolem poledne vítr celkem lehá a tak přijde na řadu i motor a snažíme se dojet na místa, kde to fouká a zase využít síly větru. Je slunečný krásný den a kdo může tak se sluní a nabírá energii.  Jsme asi v polovině dnešní trasy a najednou to v lodi nějak zacuká,  změní se zvuk motoru a jsou cítit vibrace v celé palubě. Hned ubírám a  zkouším zjistit, co se stalo, zůstat bez motoru není zrovna příjemné. Zkouším pomalu přidávat a vibrace se vracejí, v tom přibíhá z přídi Honza a hlásí, že viděl před lodí velký kus igelitu a bylo mi jasno. Igelit bude pravděpodobně namotaný na propeleru. Domlouvám se s Lumírem, který má sebou i ploutve, že to půjde omrknout a já jej při opravě natočím, ať máme taky vzpomínku. Vypínáme motor a počkáme, až loď zastaví a jdeme do vody. Překvapuje nás teplota, která je víc než příjemná. Teploměr na palubě sice ukazuje přes 30 stupňů, ale to samozřejmě bylo zkreslené, jako u většiny Bavárií. Skutečně mohla mít tak 26, proto i zbytek posádky opouští palubu a jde se koupat. My dva se potápíme pod loď a Lumír se snaží vymotat igelit ze šroubu. Kupodivu to jde celkem dobře a po chvilce je vše zase OK. Mezitím nás dojel i Karel s druhou lodí, ale nezastavuje a pokračuje dále ke Korfosu. 

My se v klidu koupeme a využíváme této neplánované zastávky. Po chvíli, ale také ukončujeme tuto činnost a vyrážíme ke Korfosu. Karla už nevidíme a tak doufáme, že se sejdeme večer v taverně.  V odpoledních hodinách se blížíme ke Korfosu a konečně vidíme Karla, který zrovna kotví zádí přímo do místní taverny a vypadá to, že bude mít místo i pro nás. Počkáme, až jej vyvážou a zajíždím vedle něj. Na poprvé to nevyšlo a tak dle pokynů místních házíme kotvu znovu a najíždíme podruhé. Po vyvázání přichází majitel taverny a samozřejmě nás zve na večeři a na přivítanou donesl olivy a opečený chléb z olivovým olejem. Na oplátku mu naléváme slivovici a máme úspěch, prohodíme pár slov o tom, odkud jsme a podobně. Po formalitách se rozcházíme se po malém městečku, někdo se jde koupat, někdo projít, nebo něco nakoupit. Někteří zůstávají i v taverně na kávu a občerstvení. Večer ještě vyplňujeme i geocachingem a jen 10m od zádi naší lodí nacházíme jednu kešku. Tak zase jeden pohodový den, který trošku zkazil jen ten igelit volně plující po moři. Večeři si dáváme u stolů, které nám připravili v taverně  a  opravdu si není na co stěžovat. Dobré jídlo dobré pití. K lodi jsme dostali i vodu a elektriku a to vlastně jen za to že v taverně povečeříme, což bylo taky velmi dobré. Po chutné večeři se přesouváme na loď a ještě chvíli posedíme a zvažujeme, kam vyrazíme zítra.

Středa 1.10.2015

Noc byla naprosto klidná a ráno nás opět budí slunce a modrá obloha. Snídani si chystáme z vlastních zásob a čekáme na otevření taverny, ať si můžeme dát dobrou řeckou kávu. Nakonec po vydatné snídani a očistě  vyplouváme  a máme namířeno pouze podél pobřeží s tím, že si najdeme nějakou zátoku na koupání a odpoledne někde zakotvíme.  Bohužel všechny zátoky, které přicházely v úvahu, byly obsazeny chovem mořských živočichů a  nedalo se tam zakotvit. Pokračujeme tedy stále jižněji a hledáme útočiště. K naší smůle se nepodařilo najít žádné vhodné místo, kde by se dalo zakotvit a udělat si pohodičku. Dojíždíme k městečku  Neas Epidavrou, s tím, že pokud by bylo místo, tak dnes již zakotvíme a uděláme si prohlídku a koupání. Vítá nás malinkatý přístav, kde by sice podle pilotu mělo být i dost hluboko, ale nevypadá to tu dobře s volným místem. Pomaličku vjíždím do přístavního bazénu a bedlivě sleduji hloubku, je tady poměrně mělko.  A když mi to začíná ukazovat pod 1.8 m, řadíme reverz a vyjíždíme ven. Tam kde by měla být přijatelná hloubka, bylo již obsazeno a tam, kde by bylo volno je zase mělko. Tak to musíme vzdát. Bohužel vypadá to tu moc hezky a asi by tu byla naprosto klidná noc. Na zpátečku pomalu vyjíždím ven a pomalu vyrážíme k Palaia Epidhavros  kde se snad vlezeme.  Plujeme podél pobřeží s tím, že pokud to půjde, zakotvíme na koupání a oběd, ale bohužel žádná příhodná zátočinka není. Nakonec dvě míle před Epidhavrosem zastavujeme na vodě a jdeme se koupat. Někteří odvážnější se nechají tahat na laně za lodí a je to celkem prima. Poté již míříme k přístavu a doufáme, že bude místo. Nebylo to nic moc, ale bylo. Stojíme na kotvě vyvázání zádí k molu, sice přesně v místě zalomení mola, ale pokud bude klid tak to bude v pohodě.  Jdeme se zkulturnit a  dáváme si oběd na lodi. Poté se vyráží na prohlídku města, které je údajně kolébkou divadla. Já zjišťuji několik kešek v dosahu a tak beru GPS a jdeme lovit.  Keška, kterou jsem si vybral, by se měla nacházet někde nad městem a je věnovaná místnímu kostelu. Cestou narážíme na několik zajímavostí. Mají tu obrovské citrusové sady (dotované z EU), které ale asi nikdo neobhospodařuje. Pomeranče se válí po zemi a hnijí a vzhledem k tomu že je vše řádně oploceno, nelze je ani posbírat. Na konec se nám podaří přes plot získat několik pomerančů a jsou opravdu naprosto vynikající. Škoda že se k nim tady tak chovají.  Další zajímavé místo je hned kousek za sady a to jsou nové vykopávky a je zde nově odkryto staré kamenné divadlo. Vykopávky jsou opět dotovány z EU. Pokračujeme dále do strmého kopce a GPS nás vede k cíli. Na vrchu se nachází starý krásný kostelík, s kterým multina souvisí a vevnitř musíme zjistiti nějaké informace. Vše se daří a po chvíli máme finálové souřadnice. Jdeme ještě několik set metrů a odměnou je nám nejen keška , ale i fantastický výhled na moře a zátoku. Fotíme panorama a pomalu se začínáme vracet. Cestou ještě ulovíme pár pomerančů (ať neshnijí) a jdeme k lodi.  Už z dálky to vypadá, že není něco v pořádku, trochu jsem se lekl, že nám třeba povolila kotva, ale to naštěstí ne. Jen se sem přihnala polská regata a chtějí se vecpat mezi nás. Mezera cca 1,5 m a loď přes 4m. Při troše snahy by to asi šlo a já se s Polákem domlouvám, že pokud získá souhlas i sousedních kapitánů tak nebudu proti. Po chvilce jednání se mu to podařilo a tak se povolujeme jak vpravo tak vlevo a jejich loď pomalu vtahujeme mezi nás. Bylo to hodně natěsno , ale podařilo se. 

Horší je to, že máme kotvy zcela určitě přes sebe a to asi nejen s nimi. Ráno to bude asi zajímavé. Co ale bylo nejhorší, tak na našeho nového kolegu se chtěli ještě přídí vyvázat další polská loď a to už se nám nikomu nezamlouvalo. Nakonec se to podařilo uhádat a odjeli na kotvu do zátoky. To už by bylo asi dost nebezpečné a nakonec to uznali i oni. Večer vyrážíme do uliček městečka a kocháme se krásou Řecka. Někdo si jde sednout do taverny a užít si ten krásný večer při vínku a dobrém jídle. Někdo se jen tak toulá po uličkách. Zase máme štěstí a noc je naprosto klidná a tak v pohodě spíme.

Čtvrtek 2.10.2014

Ráno vstávám dříve a chci udělat pár fotek z východu slunce a probouzejícího se přístavu. Jako vždy něco se povedlo a něco ne. Mezitím se budí postupně i zbytek a chystá se vydatná snídaně. Na odjezd si bohužel musíme počkat, protože napřed se musí pokusit vyplout ti, co mají kotvy přes nás. Ale nikomu se z poklidného přístavu nechce a tak čekáme a čekáme, až se našel první odvážlivec a ten vyjel bez problémů, žádnou kotvu nevytáhl. No a pak to začalo. Další vyjíždějící už tahal dvě kotvy a dost se do toho zamotal. Hned po něm vyplul další a ten také dvě a jedna bylo naše. Povedlo se vymotat bez problémů a pak nás vytáhl ještě jeden, ale  taky  to bylo v pohodě. No a po nich už jedeme my. Pomalu taháme kotvu, sláva je venku a nikoho netáhneme. Vyplouváme a našim cílem je přístav na východě ostrova Aegina, kde hodláme strávit předposlední noc v Řecku.  Část cesty jedeme na plachty, část na motor, prostě když fouká tak jdou plachty ven. Dopoledne není moc větrně, ale jedete to. Máme převážně protivítr a tak musíme křižovat. Pomalu se blížíme k Aegině a začínáme pátrat, kde by se dalo zakotvit. Před Aeginou je ještě ostrůvek Agkistri a na jeho severovýchodním cípu je vidět stožáry a lodě.  Rozhodneme se tam zajet podívat, zda nebude volné místo. Celá ta úžina mezi ostrovy je poměrně mělká a tak si dáváme pozor na hloubku a dno je vidět i pouhým okem. Zkoumáme dalekohledem, jak to v přístavišti vypadá a není to příznivé. I podle pilotu je to jen malý rybářský přístav a vypadá to, že se tam s našim ponorem nevlezeme. Navíc to vypadá už dálky, že je tam plno. Vzdáváme se a míříme  k přístavu Aegina na ostrově Aegina, je to vetší přístav a tak nás ani nenapadlo, že by snad nebylo místo. Navíc přijíždíme už kolem 15 hodin. Bohužel už když se blížíme, vidíme bloudící lodě, které vyjíždí z přístavu a míří pryč. Po vjezdu do přístavu se bohužel přesvědčujeme i my, že místo není. Několikrát kroužíme v naději, že se něco uvolní a nic. Na další cestu se nám moc nechce, protože začal foukat dost silný vítr a bylo by dobré se schovat. Předpověď není pro delší přejezd příznivá a tato situace asi bude už všude stejná. Všichni se stahují do bezpečí přístavů. Nakonec se rozhodujeme, že uděláme kompromis a jdeme před přístav na kotvu, dokud je tam místo.  Sice fouká tak 3 - 4 Bft a na kotvu to moc není, ale kupodivu nám moc dobře drží a jen to s námi cvičí. Karel zakotvil kousek za námi  a taky to vypadá, že drží dobře. Vytahujeme  člun, a kdo chce, může se nechat odvézt do města.  Na palubě zůstávám já, někdo to hlídat musí.  Najednou vidím, že je nějaký frmol kolem Karla a že tam kolem něj krouží druhá loď a překotvují. Nevím, co se stalo, asi povolila kotva. Až později se dozvídám, že Karel měl nehodu a že loď, která zakotvila před ním a dala si málo řetězu, se urvala a zádí do nich narazila a urvala je taky.  Karel má poškozené poziční světlo a jinak je OK. Navzájem si sepsali informace a pojistky by to měly pokrýt. Posádka se vrátila z výletu a tak sedíme na palubě a probíráme situaci. Zítra nám to tady končí a čeká nás poslední cesta do Atén. Než jdeme spát tak si ještě rozdělíme noční hlídky a musíme hlídat kotvu. Vítr nelehl ani v noci. Trošku divoká noc, ale i to k pobytu na lodi patří.

Pátek 3. 10. 2014

Ráno vstáváme zase do větrného počasí a je i místy oblačno. No však nám to již končí a tu poslední etapu už zvládne. Dáváme si snídani, co lednice dala a pozorujeme sousední německou posádku, jak se snaží vytáhnout kotvu, která jim opravdu drží hodně dobře.  Zkoušejí ji vytrhnou i  lodí, ale nic. Kotva jim drží neuvěřitelně. Na to že je dole písek a tráva je to dost divné.  Jen aby ta naše šla ven. V tom větru taky držela dobře. Balíme, uklízíme, vytahujeme člun a chystáme se na odjez. Vedle už to vzdali a volali asi někam pro pomoc.  Startujeme a jdeme tahat kotvu. Máme strach, ať na tom nejsme stejně. Karel už vyjel a tak mu závidím, že už má kotvu na palubě.  Kotva jde pomalu nahoru a máme tam toho řetězu opravdu hodně. A hurá kotva je nahoře.  Tak jedeme směr Atény.  Trošku si najedeme dál od pevniny a taháme plachty. Fouká 3-4 Bft a nádherně to jezdí. Trochu to kazí už oblačná obloha. No a je to hezký jachting na poslední den.  Cestou nic zvláštního a před Aténami jdeme na motor, ale je to škoda, měli jsme ještě plachtit.  Dojíždíme do Kalamaki a hledáme kde zakotvit. Karel je naveden někam jinam, než byl původně  a tak raději čekáme, zda nás taky nepovedou jinam, ale nakonec jdeme na naše původní místo. Šťastně zajíždíme a vyvazujeme se. Jsme  “doma” a v pořádku. No až tak v pořádku to zas nebylo a to jsem se přesvědčil, když si přebírali loď zpátky. Je fakt, že takovou přebírku jsem ještě nezažil a že mi i trochu tekly nervy. Začalo to tím, že jsem si nevzal lístek od dotankování nafty. Už jsem byl v podezření, že jsem netankoval do plna. Přebírající vzal kanystr a začal naftu dolévat. Při tom polil kus paluby a všechno smrdělo a na vodě se udělala duha. Ale to jim je asi v těchto končinách jedno. Kdo jezdí na plachetnicích, mi dá za pravdu, že pokud vás dotankuje cisterna a pak se loď nějakou dobu houpe  tak se tam dá dotlačit x dalších litrů. No byl jsem dost vytočeny a naštěstí se objevila ta správná cisterna a obsluha mu potvrdila, že nás osobně dotankoval do plna.  Pak nastala kontrola lodi a to opravdu důkladná, takovou jsem ještě nezažil. Dokonce se zapalovaly hořáky na vařiči a počítaly příbory. No bylo to nepříjemné, ale vytrpěl jsem to. Horší to bylo při kontrole plachet, kdy pán vytáhl kosatku v tak nevhodném okamžiku, že to málem nevydržel mooring a mohli jsme mít ještě rozbitou záď. No připadal mi, že to dělá poprvé. Nakonec když zjistil, že jsme při odjezdu zachytili o mooring, tak si pozval i potápěče a ten prohlásil, že máme poškozené uložení šroubu a že je to velký problém. Naštěstí jsem měl uzavřeno pojištění a ne kauci a tak jsme to sepsali a byl klid. Ale přebírka lodi zpět byla skoro na tři hodiny a to jsem měl chvílemi strach, že přebírající pán ji poškodí sám. Sláva, mám to za sebou a asi na to budu dlouho vzpomínat, trochu to zkazilo velmi vydařenou plavbu po Aténském zálivu.  Posádka se vrací na loď a čeká nás poslední přespání v kajutách. Asi nám to bude chybět, přepokládám že některým určitě. Zítra nás čeká poměrně náročný den, protože loď musíme opustit do 9 hodin a letadlo nám letí až ráno v pět. Poslední večer trávíme na lodí dojídáme a dopíjíme, co nám ještě zbylo.

Sobota 4.10.2014

Posledních pár hodin na lodi a to ještě ve spěchu balení. Loď opouštíme a já ještě kontroluji všechny prostory, zda tam něco nezůstalo a  kolem 9. hodiny ji definitivně opouštím.  Jdeme si složit věci ke kanceláři charterové společnosti, kde hodláme trávit větší část dne.  Domlouváme se, že se rozdělíme na poloviny a jedna polovina bude hlídat zavazadla v maríně a druhá pojede do Atén, nebo kam bude chtít.  Nakonec se to trošku zvrtá a první polovina se nevrací celá  a je z toho trošku problém. Ale snad o nic nejde a nakonec jsem stejně všichni ušlapaní a unavení. Večer vyrážím s první skupinkou na letiště. Jedeme autobusem a snažíme se dát vědět druhé polovině jak dlouho a kudy autobus jede.  Nakonec se již za tmy scházíme na letišti a tu budeme trávit celou noc až do odletu. Moc míst kde se uchýlit tady není a tak je to takové nepohodlné, ale dá se to vydržet.

Neděle 5.10.2014

No a vlastně už je po půlnoci tak že je neděle. Ještě stále posedáváme na letišti v Aténách a čekáme na naše letadlo. Jak se na panelech objeví, která brána nás odbaví, jdeme na to a už se těšíme do letadla. Odbavení proběhlo skvěle a nasedáme do letadla směr Bělehrad a tam zase přesedáme do druhého směr Praha. Vše již probíhá bez problémů a za chvíli přistáváme v Praze. No a to je konec našeho malého dobrodružství a co bude příští rok - to se ještě neví. Někteří už prý nechtějí a tak kdo ví, jak to bude. Možná jeden rok vynecháme.